I úplně obyčejná akce může získat zlato, základní ingrediencí je nadšení
Zveme vás do kuchyně, kde vznikal event, který nedávno získal ocenění České eventové asociace. Jak vše vzniklo, proč to děláme a na co se můžete už za měsíc těšit?
Zaměstnanci České spořitelny se letos vydají už potřetí na cestu napříč republikou. Pěšky, na kole, po vodě. Budou si zase předávat batoh se štafetovým kolíkem, povídat si se šéfy a natírat lavičky podél cyklostezky. Nebo čistit studánku. Nebo pracovat v mandloňovém sadu. Důležité je, aby si to užili podle svého.
Klára Višnovská a Andrea Studihradová před dvěma lety vykoply akci Spořka Českem u sklenky prosecca. Teď v rozhovoru s Anetou Petrouškovou odhalují, co vše to obnášelo a jak při kuchtění uvažovaly. Letošní ročník už obě sledují spíše zpovzdálí.
Obě dvě jste stály u zrodu Spořky Českem, která v březnu získala zlato od České eventové asociace. Proč podle vás Spořka Českem uspěla?
Klára: Myslím, že díky své specifičnosti. Není to klasický korporátní event, ani rodinný nebo sportovní den, ani festival. Spořka Českem je hodně stavěná na dobrovolnosti. Kolegové si mohou trasy doupravit podle sebe, přidávat si tam vlastní aktivity. Lze ji využít i jako teambuilding. A inspiruje k dělání dobra.
Andrea: Celý tenhle projekt je vlastně hrozně obyčejný a přirozený. A to mě na něm baví nejvíc. Spojuje pohyb s pomáháním. Lidé se druží, mluví spolu, nesedí doma, jdou do přírody, chovají se zodpovědně a pomáhají. Tak by to mělo být. A nejen v rámci Spořky Českem.
Jak vlastně Spořka Českem funguje?
Klára: Kolegové z celé republiky chodí Českem po předem naplánovaných trasách, dělají u toho dobro a předávají si štafetu. První ročník v roce 2021 šel ze západu republiky na východ, druhý ročník byl postavený na třech trasách, které se spojily v Pardubicích, a letošní ročník je primárně postavený na krajských městech. Hlavní trasy připravují organizátoři, tedy Spořitelna a agentura PP events, a kdokoliv si je může prohlédnout na webu. Je veřejný, chtěli jsme se jím i trochu pochlubit. Kolegové si po přihlášení vyberou z jednotlivých etap. Ty jsou různě dlouhé, některé se jdou pěšky, jiné se zdolávají na kole nebo na kánoi. Lidé už při výběru etapy vidí, kdo se přihlásil před nimi. Jednotlivé etapy si pak předávají štafetový kolík.
Stává se, že se lidé hlásí třeba i k etapě v jiném kraji?
Klára: Ano. Sice máme jako Spořitelna přes 400 obchodních míst, ale to neznamená, že pokryjeme úplně celou Českou republiku. Na některých úsecích bylo trochu pusto, takže jsme s Andreou sháněli lidi, kteří by je chtěli jít. Využívají to třeba manažeři, kteří vyrážejí s celým týmem. Nejde jen o vycházku z bodu A do bodu B, ale kolegové cestou pomáhají – uklízejí, natírají lavičky podél cesty, čistí studánku…
Kdo vybírá, kterým aktivitám se budou jednotlivé etapy věnovat?
Andrea: Na těch hlavních trasách se snažíme vyhledávat prospěšné aktivity my. Občas se ale kolegové ozvou, že chtějí pomáhat jinak, což je samozřejmě podpořeno. Cestou můžou navštívit i sociální podniky nebo budovy spojené s Českou spořitelnou, ale všechno funguje na dobrovolné bázi. Týmy si mohou zvolit, co chtějí dělat, jako na rautu (smích).
Klára: Pokud to chtějí pojmout jen jako teambuilding, samozřejmě můžou. Na konci pouze předají štafetu.
Většina týmů ale pomáhá, ne?
Andrea: Ano, a my je k tomu i motivujeme. Když se do dobrovolnických aktivit zapojí, dostanou unikátní tričko Spořka Českem.
A štafetový kolík se prý předává ve speciálním batohu…
Klára: První rok to byl jen turistický batoh, tematicky potištěný, ale na druhý ročník jsme nechali vytvořit batoh od české značky s logem akce, který vypadal jako mapa. Byl hrozně oblíbený, chtěli ho skoro všichni účastníci (smích). Na startu ho účastníkům předává průvodce z agentury. Ten je také přivítá a rozdá jim nákrčníky nebo loni čelenky. Pak na ně čeká v cíli, kde jim poděkuje a odmění je za účast medailí. Zjistili jsme, že lidé hrozně ocení, když jim někdo v cíli řekne, že jsou dobří! Průvodci někdy čekají i na trase a rozdávají kávu, limonádu nebo domácí koláče.
Už se někdy někdo ztratil?
Andrea: Ne, ale stalo se, že se skupina minula s průvodcem. Kolegové pak byli smutní, že nedostali perníkovou medaili nebo občerstvení. Už si na to dáváme velký pozor, průvodce komunikuje s kapitánem skupiny a sleduje ho na mapě. A také ho naviguje – sejděte tady na tu odbočku a já tu pro vás budu mít překvapení.
Klára: Trasy jsou ale samozřejmě jen doporučené. Skupina si ji může zkrátit i natáhnout, jen musí dojít do cíle. A ideálně neminout průvodce.
Zkusily jste si i vy dvě nějaké trasy projít?
Klára: Ano, hlavně Andrea je velmi aktivní (smích). Vždycky jsme se snažily, aby alespoň jedna z nás byla na startu a v cíli štafety. Většinou jsme na trasách, kde je fotograf nebo kameraman, abychom se s nimi domluvily na jednotlivých záběrech.
Andrea: I pro nás je hrozně cenné se s lidmi ze všech koutů republiky a napříč všemi pozicemi potkávat. Bohužel není v našich silách účastnit se všech etap, i když by se nám líbilo strávit měsíc venku (smích). Letos to tedy bude trvat jen necelý měsíc. Doporučujeme to i manažerům, aby přišli a během cesty si s lidmi povídali, protože to je nejjednodušší způsob, jak získat zpětnou vazbu.
Klára: Spořka Českem je totiž i skvělý komunikační kanál. Když chcete něco dostat mezi lidi, místo na poradě nebo na intranetu jim to sdělíte cestou. Tady kolegové nepracují, jsou v pohodě, užívají si procházky, a když jim začnete něco povídat, jsou vám mnohem víc nakloněni.
Jaká byla za vás zatím nejzajímavější dobrovolnická aktivita během Spořky Českem?
Andrea: Za mě studánka Butov! Oblastní vedoucí Renáta Michalčáková si všechno skvěle zorganizovala, požádala o mikrogrant Dokážeme víc a sehnala skoro třicet kolegů, kteří jí přišli pomoct. Lidi to bavilo, nachystala pro ně překvapení a po brigádě grilovačku. Model ideál! Mimochodem mikrogranty vznikly právě díky Spořce Českem.
Klára: Já mám ráda aktivity, které jsou viditelné. Třeba natření laviček podél cyklostezky. Ani tam nemusí viset žádná cedule, že byly natřeny díky podpoře České spořitelny. To, že tahle akce zvelebuje prostor kolem nás, považuji za její velmi hezký rozměr.
Andrea: Pro mě je důležité, aby to nebyla akce pro akci. Aby se nešla natírat lavička, která natřít nepotřebuje.
Klára: První ročník byl celkově zaměřen na sbírání odpadků, protože je to ta nejjednodušší věc a dá se dělat plošně. Ale zjistili jsme, že na spoustě míst není co uklízet. Proto jsme druhý ročník pojali trochu jinak a vyhledávali jsme věci, které jsou reálně potřeba.
Andrea: Ano, lidé chtějí trička jen za sbírání odpadků, ale my jim říkáme, že to je nuda, že se odpadky mají sbírat jen tak (smích).
A co když kolegové chtějí jít jinou než hlavní trasu?
Klára: Žádný ročník samozřejmě nemůže vést přes všechna místa, kde jsme. Zároveň ale nechceme kolegy mimo hlavní trasu ochudit o možnost zapojit se. Proto máme i takzvané vedlejší trasy. Každý člověk ze Spořitelny si může zaregistrovat a označit svou vlastní trasu, dá nám vědět, kdy a s kým na ni vyrazí a co tam budou dělat. My jim jako odměnu pošleme nákrčníky a jejich trasa se dokreslí do té hlavní mapy na webu. Jinou barvou, než jsou hlavní trasy. V roce 2025, kdy Česká spořitelna slaví 200 let, bychom v mapě chtěli mít vyznačené všechny hlavní i vedlejší trasy, po kterých kolegové šli a pomáhali.
Andrea: Já bych ještě doplnila, že je možné vypsat vedlejší trasu i pro ostatní. Vymyslet ji a pobídnout ostatní, ať se přidají.
Spořka Českem měla původně začít během přes republiku, že?
Klára: Ano, ale to šlo mimo Spořitelnu. Já jsem dřív před mateřskou trochu víc běhala a kamarádi si vymysleli, že chtějí přeběhnout Českou republiku z jihu na sever asi za 5 dnů.
Andrea: Trochu běhala znamená, že běhala stovky kilometrů…
Klára: Měli běžet čtyři kluci a já. Akci jsme chtěli spojit s něčím dobrým. Já jsem už tehdy spolupracovala s organizací Pink Bubble, která pomáhá onkologicky nemocným dětem plnit jejich sny. Společně jsme vytipovali dvanáctiletého Marka, který chtěl po onkologickém onemocnění kolo, aby se mohl vrátit do sedla. Krásně se to propojilo – sportem pomůžeme ke sportu. Když jsem se o téhle akci zmínila v práci, naši šéfku interní komunikace Hanku Trhoňovou napadlo, co kdyby i Spořka prošla celou republiku od západu na východ. Zrovna se rozjížděla marketingová kampaň #silnější, a tak nám to přišlo jako dobrý nápad. Detaily jsme potom promýšlely s Andreou nad sklenkou prosecca.
Andrea: Je třeba dodat, že šlo o rok 2021. Byl covid a mělo se vyrážet 6. května. Pořád jsme sledovaly, jestli bude lockdown nebo ne.
Klára: Bylo to celé na zelené louce, neměly jsme ani odhad, kolik tahle akce může stát. Prvotní nápad přišel v únoru, v dubnu jsme se do toho pustily.
Co jste od akce očekávaly?
Klára: Právě že moc ne. Netušily jsme, kolik lidí se bude chtít zapojit, nebylo od čeho se odpíchnout. Nevěděly jsme, jestli se lidé kvůli covidu nebudou bát jít společně ven. Právě covid nám ale extrémně pomohl, protože lidé chtěli jít ven. Zapojilo se jich přes 1 600. Měli jsme trochu prekérku se startem, teprve se otevřely okresy, ven se mohlo chodit po dvou, nás se na startu sešlo třicet. Naše manažerka zdraví nás úplně nechválila, ale v přírodě se to potom rozprostřelo a lidé byli nadšení.
Andrea: Pochvalu jsme nedostaly ani za živou hudbu, která byla taky ještě zakázaná. Ale chtěly jsme nějak hezky odpálit ten začátek…
Klára: Jinak ty jednotlivé etapy jsou spíš komornější, průměrně chodí dvacet až třicet lidí. Někde šel i jeden člověk.
Andrea: Jen kolem velkých měst jich bývá víc, třeba sto. První ročník jsme proto dělaly starty po patnácti minutách, loni už to nebylo potřeba.
A Klára tedy nakonec běžela?
Klára: My jsme měli vybíhat ten samý den, kdy startovala štafeta. Jenže kluci chytli covid. A já už jsem byla natěšená, a navíc jsem slíbila, že ty peníze na kolo pro Marka vybereme. Mám ráda hory, tak jsem se rozhodla, že nakonec poběžím jen já z Ještědu na Praděd. Něco přes 300 kilometrů. Dodnes na to nadšeně vzpomínám, strávila jsem čtyři dny sama v horách! Jak byl covid, všechno bylo zavřené, takže jsem neměla kde spát. Dostala jsem vždycky jen tip, že má někdo cestou nějaké známé a že se jich mám zeptat, jestli by mě u sebe nenechali přespat. Zpětně to nechápu, kdyby do toho chtěla jít moje dcera, zamknu ji doma (smích). Ale všechno dopadlo dobře, já jsem si to užila a díky sociálním sítím se mi podařilo vybrat celou potřebnou částku.
Přes Darujme.cz?
Klára: Tam jsem měla založenou výzvu a sdílela jsem ji na svém Facebooku a Instagramu. V přípravné fázi se vybralo asi 20 000 Kč, během přeběhu 100 000 Kč. Lidé viděli, že nějaká holka běží kvůli Markovi přes hory. A odpustili si dvě kafe a poslali mu 150 Kč.
Andrea: Klára měla v tom prvním ročníku největší a nejúspěšnější výzvu, ale byly tam ještě další dvě. Patrik Bosák šel s partou pěšky pro Haima Ostrava, zaměřují se na péči o rodiny vážně nemocných dětí. Jaroslav Novotný jel dobročinně na kole pro Mezinárodní vězeňské společenství. Ten první ročník jsme hodně komunikovali, byla to ta největší masírka v interní komunikaci, co si pamatujeme.
Klára: Loni už byla komunikace kolem Spořky Českem mnohem menší, ale zúčastnilo se o 200 lidí víc než za covidu. Takže jde o úspěšnou akci.
Dá se poodhalit, jaký je na Spořku Českem rozpočet?
Klára: Za stejné peníze se běžně dělá konference pro 300 lidí.
Andrea: Nejdražší z celé akce jsou ta trička. Jedno stojí skoro 900 Kč, ale chtěli jsme, aby byla kvalitní a aby je kolegové nosili i po akci. Kdybychom je nedělali, šlo by asi o nejlevnější event v historii.
Klára: V prvním ročníku bylo ještě nejdražší vytvoření webu a administrace. Plus ten merch – trička, čelenky a perníkové medaile.
Andrea: Letos budou místo nich dřevěné medaile, které mohou sloužit zároveň jako podtácek. A místo čelenek nákrčníky.
A co bude do budoucna největší výzvou?
Klára: Letos jsem na rodičovské a štafetu si převzala kolegyně Míša Jarošová. Letošní ročník připravuje společně s Hankou Trhoňovou. Za mě je největší výzvou udržet pozornost. Štafeta se musí měnit, jinak by to lidi nebavilo. Musí být pořád nové trasy, formy i činnosti. Aby to nebylo o tom, že se jde tým jen projít a dá si pivo, ale že po něm zůstane ve společnosti nějaká stopa.
Andrea: Letos bude minimálně na šesti místech třeba Petr Kosek z Nalehko, který prošel všechny pacifické traily. Půjde s ostatními, zúčastní se i dobrovolnických aktivit, které chystáme my v týmu dobro.dějek. S Petrem budeme točit krátká videa o tom, jak se chovat v přírodě, jak se ekonomicky připravit na takový trail, nebo jak si sbalit batoh. Samozřejmě nechceme povzbuzovat kolegy, aby vyrazili na půl roku na trail, ale třeba jen na měsíc.
Klára: Když si kolegové naplánují takovouto cestu, můžou požádat i o grant, který plní sny a přání zaměstnanců.
Na co dalšího byste nalákaly účastníky letošního ročníku?
Andrea: Na první dobrou mě napadá třeba práce v mandloňovém sadu v Hustopečích u Brna. Prý dělají úžasnou mandlovici!
Spořka Českem získala výroční cenu České eventové asociace za rok 2023 – zlato v kategorii akce na podporu vztahů se zaměstnanci a bronz za nekreativnější event.
Holky ze Spořky doporučují
🌳 Od 15. 3. přijímáme v Dokážeme víc ve speciální výzvě Společně pro krajinu nápady, co dobrého spáchat v přírodě a pro planetu. Rozdělujeme 0,5 mil. Kč, tak s žádostí o 20 000 Kč dlouho neváhejte.
📚 Do 30. 4. nominujte svou knihovnu, která je aktivní v místní komunitě, na ocenění Bibliotheca inspirans.
🚂 O sousedském setkání v Moravské Nové Vsi jsme vám psaly minule. V květnu se chystáme do Českých Budějovic. A máme zálusk i na Moravskoslezsko. Proč?
🗺️ Pro mladé, kteří mají nápad, jak zlepšit svět, je tady Social Impact Award. Přihlášky do 20. 5. Proč? Třeba jako Indiánky zazáříte v Cosmopolitanu. Srdečně zveme na workshop Ženy jako iniciátorky společenských změn.
🏘️ Koncem května uzavíráme další kolo nápadů, jak zlepšit místo, kde žijete, v programu Dokážeme víc. Získat můžete až 100 000 Kč.
💪 Hýbete světem kolem sebe, ozvěte se nám. Podpůrný program Silnější hybatelé začíná už v září.
Chcete nás potkat?
🗓️ Každé poslední pondělí v měsíci od 13 do 15 nás můžete potkat v George Caffe na Budějovické. Jak nás poznáte? Hledejte úsměvy.