I sídliště můžou hřát. Stačí pošťouchnutí v podobě kavárny nebo akce
V květnu jsme se dozvěděli něco víc o českých a slovenských sídlištích. Třeba to, že do nich stačí dovézt trochu kultury nebo vytvořit místo k setkávání, a život na nich dostane zcela nový ráz.
Na sídlišti Černý Most v Praze kdysi bývalo takové zarostlé místo. Chodili sem hlavně teenageři, kteří tu popíjeli. Maminky se sem bály pouštět děti a kdo mohl, tak se tomuhle koutu vyhnul.
Pak se tady ale začala budovat Plechárna, komunitní centrum pod taktovkou Prahy 14 a příspěvkové organizace Praha 14 kulturní. Najednou se tu zvýšil průtok lidí, otevřela se kavárna a děti i senioři sem začali chodit na kroužky.
„A pak už to nebylo nebezpečné.“
Monika Hillebrandová, která Plechárnu pomáhala tvořit
Setkávání na temném místě
Vyřešily se tak dva problémy najednou. Temné místo přestalo být temné díky sociální pozornosti, která se na něj přirozeně přenesla. A obyvatelé sídliště měli konečně místo, kde se mohou setkávat. Nebo pořádat akce se svými sousedy. Pěstovat zeleninu. Posílat sem děti na skejt. Chodit sem na koncerty nebo food festivaly.
Zpočátku bylo nutné překonat nedůvěru místních, kteří se báli, jestli tu nevznikne feťácké doupě nebo jim tu nebude dlouho do noci vyřvávat hudba. Časem ale lidé poznali, že komunitní centrum je tu hlavně pro ně. A že obdivuhodně nakoplo zdejší sídlištní život.
Oživlé výměníky
Podobnou zkušenost mají i na Slovensku, konkrétně v Košicích. Když tohle město kandidovalo na titul Evropské hlavní město kultury, zvítězilo díky nápadu přeměnit nevyužívané výměníky tepla na sídlištích na kulturní a komunitní centra.
„Postupně vzniklo sedm výměníků, jejichž hlavním cílem bylo přenést kulturu z centra Košic do okrajových částí. A to se nám myslím povedlo.”
Beáta Andrejková
Beáta coby kulturní mediátorka u prvního výměníku na sídlišti Terasa obcházela jednotlivé byty v okolí a vysvětlovala místním, co že jim to pod okny vlastně vzniká. A že jim výměníky nejen přinesou kulturní zážitky, ale zároveň i nabídnou prostor, aby mohli sami něco udělat pro komunitu i sebe.
Jak se seznámit?
Sídlištím často vyčítáme, že jsou anonymní. Že lidé nevědí, kdo bydlí vedle. Že se tu bezcílně potloukají skupinky dětí nebo dospívajících a z nudy vyvádějí všelicos. Že se sem lidé chodí jen vyspat. Že za prací a zábavou jezdí do centra. Je to skutečně chyba sídlišť?
Když koncentrujete hodně lidí na relativně malém prostoru, je důležité jim umožnit vzájemně se poznat. Lidé většinou nezajdou zvonit na sousedy, když se nastěhují. Když však někdo aktivní zorganizuje úklid kolem domu, farmářský trh nebo začne pořádat kurz čehokoliv, rádi to využijí jako příležitost poznat ostatní.
Spousta aktivních lidí nebo spolků v rámci jednoho sídliště o sobě často ani neví. Nebo nemají ponětí, co dělají a plánují ti druzí. Dokonce ani v době sociálních sítí. Proto jsme letos v rámci sousedských projektů začali podporovat sousedská setkávání.
Na Máj je prý lepší nejezdit
V květnu jsme se rozjeli do Českých Budějovic, konkrétně na zdejší největší sídliště Máj. Podle Jiřího Ptáčka mělo vždycky pověst místa, kam je lepší nejezdit.
„Kulturu není dobré soustředit jen do centra. Chtěl jsem, aby měli Budějčáci důvod pohybovat se po všech částech města a poznávat i místa, od kterých byli od mládí odrazováni.“
Jiří Ptáček, budějovický rodák a kurátor současného umění
Protože Jiří přednesl tenhle argument i na schůzce organizované díky aktuální kandidatuře Českých Budějovic na Evropské hlavní město kultury, dostal po nějaké době příležitost s tím začít. A sice prostřednictvím projektu Hotspot přežití, který by měl probíhat až do roku 2028. Vždy po určitou dobu a každý rok na jiném místě.
Ten letošní první proběhne v červnu a červenci a Jiří si pro něj vybral veřejné prostranství, kterému místní říkají náměstí, v centrální části sídliště Šumava. Hotspot s názvem Ptačí sněm chce ukázat, že ve městě nežijí jen lidé, ale i hmyz a ptáci. Během měsíce a půl, kdy tu bude Ptačí sněm stát, kolem něj proběhne dvanáct akcí. Aby mohli místní debatovat, co se má s tímhle nevzhledným veřejným místem do budoucna stát.
Evropské hlavní město kultury?
Za kandidaturou Českých Budějovic stojí tým Budějovice 2028. Líbí se nám, s jakou vervou o vítězství bojuje a jeho vize (perma)kultury. Pro organizaci sousedského setkání v Českých Budějovicích jsme se tak spojili právě s ním.
Nápad uspořádat setkání právě na Máji nás nadchl. Lucie Boušková z týmu kandidatury ještě před samotnou akcí oslovila všechny místní spolky i jednotlivce, kteří se o dění na sídlišti aktivně zajímají.
Když jsme se následně sešli v Komunitním centru Máj, začali tu spolu mluvit lidé, kteří k tomu jinak třeba ani nemají příležitost. Ukázalo se, že všichni mají společný cíl – co nejvíce zpříjemnit život na Máji.
A všichni mají i skvělé nápady, jak to udělat. Ať už prostřednictvím pojízdné kavárny (každé místo se podle místních časem přirozeně vyčerpá), nástěnky s inzeráty, díky níž se budou lidé moci potkávat, nebo komunitní zahrady.
(Ne)vezeme balík
Ať si tolik nefandíme, pravdou je, že lidé na sousedské setkání s námi často přijdou i proto, že si myslí, že jim coby největší česká banka přivezeme pořádný balík peněz. Jenže my jim místo toho vezeme především příležitost spolu mluvit.
A win-win situace nastává v okamžiku, kdy uprostřed společného rozhovoru zjistí, že je to cennější než ty peníze. Navíc na každém setkání mají místní možnost získat startovací příspěvek na sousedskou aktivitu, pro kterou získají největší podporu. Říkáme jim i o dalších možnostech podpory, včetně grantu Dokážeme víc.
Vezeme příběhy
Setkání mívají i druhou linku. Po diskuzích sousedů začínají vystoupení a debaty hostů, které s sebou přivážíme. Jedná se o lidi, kteří mohou ostatní inspirovat, protože mají s podobným tématem zkušenosti.
Do Budějovic jsme pozvali Moniku Hillebrandovou, která působila na Plechárně, a Beátu Andrejkovou z košických Výmenníků. Jako třetí host si k nám od Hotspotů přežití z vedlejšího sídliště Šumava odběhl Jiří Ptáček.
Všechny tři považujeme za lokální hybatele, kteří pozitivně cloumají svým okolím a kteří mohou ostatním předat know-how i odvahu. Posuďte sami v záznamu z debaty.
Propojujeme sousedy
Třetí a neméně důležitou vrstvou akcí, které iniciujeme, je neformální část. Tu si v podobě pestrého sousedského setkání na Máji užili plnými doušky. Dělali ji místní pro místní.
Hořet dlouhodobě
Na závěr ještě dodáme, že ve společnosti občas nenakládáme s ohněm tak, aby nám dobře sloužil. Nikoliv v duchu Kurta Cobaina, který říkal „Lepší je shořet než vyhasnout.“ Stále raději zakládáme vatru, než udržujeme oheň tak, aby stále hřál.
Učíme (se) to v programu Silnější hybatelé. Podporujeme v něm hybatele lokalit, kteří dělají něco pro druhé a pro místo, kde žijí. Nezřídka se pro své aktivity zapálí tak intenzivně, až vyhoří.
Nejen s kultivováním vnitřního ohně jim pomáhají koučové a mentoři. A my v dlouhodobém horizontu vidíme, že se jim daří své okolí hřát dlouhodobě. Znáte nějakého hybatele? Dejte mu vědět o dalším ročníku programu!
Příběh jedné z našich absolventek Evy Vodňanské a pražského komunitního Colben centra si čerstvě můžete pustit na našem facebooku.
Holky ze Spořky doporučují
📺 K další hybatelské debatě se můžete připojit online i vy. Dejte si do diáře 14. 6. a od 17:00 si nalaďte náš YouTube kanál. Čekají vás příběhy Dana France, Barbory Bírové a Jana Lukačeviče.
💪 Hýbete světem kolem sebe i vy? Ozvěte se nám. Podpůrný program Silnější hybatelé začíná už v září.
❤️ Zajímá vás práce interkulturního pracovníka? InBáze i díky naší podpoře představuje 21. 6. 2023 v pražském paláci Rytířská nový vzdělávací program.
Chcete nás potkat?
🗓️ Každé poslední pondělí v měsíci od 13:00 do 15:00 nás můžete potkat v George Caffe na Budějovické. Jak nás poznáte? Hledejte úsměvy.