Alžběta Flíčková: „Když rozhýbávat, tak pořádně!“
K hybatelství Alžbětu nakopl její bratr s autismem. S rodiči před lety uvažovali, co jednou bude bratr v životě dělat. A tehdejší nabídka možností povzbuzující nebyla.
„Bráchovi je patnáct a je to s ním náročné. Ale nikdo z nás nechce, aby skončil v invalidním důchodu. Díky němu jsem začala už někdy před čtyřmi lety přemýšlet o sociálním podnikání.“
Alžběta Flíčková
Na vlastní sociální podnik ale tehdy neměla peníze, a tak ho odložila. Na přelomu roku 2021/2022 vzniklo v Boskovicích nové občanské hnutí, které chtělo kandidovat do komunálních voleb. Alžběta s manželem se k němu přidali.
„Manžel chtěl do zastupitelstva, já jsem je chtěla jen podpořit. Nakonec jsem ale pro hnutí dělala mediální kampaň a volby se nám podařilo vyhrát. Po dvaceti letech, kdy Boskovicím vládla převážně ODS a město se nikam nerozvíjelo.“
Grant za 500 a boj o lavičky
Alžběta společně s kolegyní z občanského hnutí začala přemýšlet, jak by mohly město trochu rozhýbat. Hledaly vhodný grant a natrefily na Dokážeme víc, který realizujeme ve spolupráci s Nadací Via. A rovnou se rozhodly zacílit na nejvyšší částku 500 000 Kč. Cestou domů pak potkaly kamarádku architektku a do projektu ji rovnou přizvaly. Následovaly hodiny večerních hovorů.
„Nejsme troškařky :-) Každopádně, na žádosti jsme si daly hodně záležet. Líbilo se nám, že jde o grant na přeměnu místa k sousedskému setkávání. A že to má být participativní, tedy že o veřejném prostoru budou rozhodovat sami občané a partnerské organizace.“
Žádost o grant podaly pod hlavičkou Spolku za rozvoj architektury Boskovic a uspěly. To bylo na jaře 2023. Vzápětí zorganizovaly swap a rozjely akci Adoptuj lavičku.
„Byly jsme hrozně rozjeté a nápady přicházely samy. Nad městem máme hezkou stezku. Všichni tudy chodí a je tam patnáct laviček, které ale byly v dezolátním stavu.“
Alžběta s kolegyněmi proto vymyslely, že si lidé mohou lavičky adoptovat. Od místních firem sehnaly jako sponzorský dar barvy a dřevěné desky, domluvily se s městem na odborné montáži a na Facebooku oznámily svůj záměr.
„Během prvního dne se přihlásilo asi třicet skupinek – jednotlivci, rodiny, školní třídy… Někteří zájemci ale odpadli, protože adopce lavičky znamenala, že se o ni budou muset starat. Dohlížet na ni, udržovat kolem ní pořádek. Jednotlivé lavičky se nakonec losovaly a skupinky dostaly volnou ruku při jejich výzdobě. Pak se lavičky zase vrátily k nám a služby města je namontovaly. Ke každé lavičce jsme vymyslely úkol jako ozvláštnění pro děti na slavnostní představení laviček. Děti ale plnily úkoly ještě dlouho poté, tak jsme je tam nechaly a vznikla z toho taková mini stezka. A klienti z Chráněného bydlení Betany Boskovice nám sem udělali obrovský hmyzí hotel!“
PRUHravá, nebo PRUHová?
Mezitím už lidé v Boskovicích živě diskutovali o tom, jak lépe využít prostor uprostřed dvou velkých sídlišť, kterým zatím jen procházeli. Je to vlastně takový delší pruh - a tak vznikl i stejnojmenný název projektu.
„Cílem bylo vytvořit tu místo, kde se lidé mohou zastavit, odpočinout si, pohrát. A společně o něj pečovat.“
Osud zelené plochy se vzrostlými stromy místní zajímal a Alžběta s kolegyněmi tak mohla sbírat podněty a nápady prostřednictvím ankety, veřejného setkání i internetových debat.
„Zjistili jsme, že lidé tu chtějí mít klidné místo se sezením a zelení. Vznikly proto dva návrhy architektonické studie. První představuje komunitní galerii PRUHravou s organicky vedenou mlatovou cestou, dřevěným mobiliářem a náměstím pro setkávání, kolem kterého budou umístěny panely pro vystavování. Druhá varianta nabízí komunitní galerii PRUHovou s rovnými diagonálními cestičkami, výstavními panely podél jedné z cest a hranatým a barevným mobiliářem. Na žádost místních šachistů jsme do obou variant přidali i šachový stolek.“
Finální projekt bude představen na jaře a ještě letos proběhne i samotná realizace, což byla jedna z podmínek grantu Dokážeme víc.
Silnější Alžběta
V srpnu se Alžběta navíc přihlásila do Silnějších hybatelů, protože se začal oživovat nápad na coworkingové centrum.
„Boskovice jsou živé město, bydlí tu i dost mladých rodin. Chtěli bychom s kolegou vytvořit prostor, kde si lidé budou moci pronajmout pracovní místo nebo menší zasedačku třeba pro patnáct lidí. Zároveň by měl být multifunkční, aby se mohl využívat třeba i pro workshopy nebo business snídaně.“
Během programu se ukázalo, že důležitější než byznys plán bylo pro Alžbětu upevnit si roli sama před sebou.
„V září jsem nevěděla, co chci, jestli chci a kdo jsem. Díky Silnějším hybatelům jsem přišla na to, že jsem hybatelka a to, co dělám, má smysl. A že i když teď něco nevím nebo neumím, můžu se to naučit. Už se nebojím udělat velký krok, až přijde ta správná chvíle.“
Alžběta by v coworkingovém centru chtěla nabídnout práci lidem s poruchou autistického spektra (PAS) a také ostatním maminkám, které potřebují zkrácený úvazek.
„Navzájem by mohli spolupracovat. Maminka by zastávala produkční a organizační funkci a k ruce by měla zaměstnance s PAS, který jí pomůže třeba připravit prostor pro workshop.“
Na jaře chce Alžběta požádat o dotaci na sociální podnik a určitě zůstat v kontaktu i s ostatními hybateli.
„Jsem ráda, že jsem tu mohla poznat stejně naladěné lidi. A že jsem díky Silnějším hybatelům spokojená sama se sebou a s tím, co dělám.“
Zajímá vás, jak to vypadá na dalších pěti místech, které spolu s Boskovicemi čerpají podporu z tzv. velkých grantů programu Dokážeme víc? Průběžné zprávy přinášíme na webu (a samosebou se k nim vrátíme i v newsletteru).
💡Chcete rozhýbat své sousedství i vy? Využijte některý z nástrojů, který vám v tom pomůže. Právě teď si třeba můžete říct o sousedský grant Dokážeme víc. První letošní nápady přijímáme do 29. února.
Holky ze Spořky doporučují
🇺🇦 Podpořte Ukrajinu, ať už finančně třeba prostřednictvím Člověka v tísni, nebo se zapojte do výroby svíček, k níž vyzýval v předchozí dobro.dějce Jan Lukačevič.
🎓 Nadace Via vytvořila na svém webu knihovnu manuálů, návodů a doporučení, jak rozhýbávat sousedství, co dělat pro krajinu, ale i jak na filantropii a fundraising.
🎓 A taky vám doporučujeme “Jak do UX aneb dlouhatánskej, nespisovnej text subjektivních a upřímnejch rad pro aspirující UXáky” od Klára Scholleové.