Adam Kolář: Národní rozpestření
Pro dobro.dějku, která vychází ve vánočním čase, jsme požádali o text Adama Koláře, umělce a také absolventa našich Silnějších hybatelů. Přejeme vám inspirativní čtení o domově, identitě a tvořivosti.
Ke čtení textu si můžeš do pozadí pustit tuto hudbu: Beginnings Are Such Delicate Times, později to začne dávat smysl, proč právě tuto skladbu.
Tuto fotku jsem pořídil v půlce prosince, když jsem se procházel Olomoucí. Na chodníku jsem viděl českou vlajku. A k této fotce jsem si napsal poznámku:
“Dej, ať se nám národ český vyba(r)ví.”
Posledními roky se blíž sbližuji s tou mou rodnou hroudou, s českou krajinou. Po letech cestování si uvědomuji krásu domoviny a domova. Zvědomil jsem si, jak moc podstatná otázka zaznívá v naší hymně - Kde domov můj? Otázka, kterou zpíváme do světa, aby si i ostatní na ni mohli odpovědět.
Uvědomil jsem si to, když jsem se zeptal svého kamaráda z Kolumbie, který bydlel s mámou v Belgii a teď pracuje ve Španělsku jako zubař. Zajímalo by mě, kolik z nás zná na ni odpověď a také, co pro ně domov znamená.
Pro mě je to pocit, kdy se necítím opuštěně a vykořeněně. Tam je moje doma. Jak si to své doma prožívám?
Od dětství jsem si hrál se slovy a slova si hrála se mnou. Na slova jsem dbal, ať už ve hře, tak ve vší vážnosti. Dokázal jsem hodiny být zavřený ve svém sešitě. Jen já a slova. V samotě, ač neopuštěný. Začal jsem psát a psát a tak se slova stávala mým domůvkem, stávala se mou nedílnou součástí. Když jsem se cítil osamoceně, začal jsem tvořit, psát, hrát si s Matkou Češtinou.
Když se potkávám s novými lidmi, tak místo otázky co v životě děláš? pokládám otázku co v životě tvoříš?. Zajímá mě, jak lidé tuto otázku pochopí, z jakého úhlu to pojmou. Někteří odpovídají, že pracují, jiní se vrátí do dětství a sdílejí, co tvořili, jiní zase řeknou, co vytvářejí nyní. Také se ptám, co ti přináší radost? Ptám se na to, protože právě psaní a hraní se slovy mi přináší, jak radost, tak klid.
Někde jsem četl, že ve tvorbě je spása, když si to vytvoříme sami ze sebe. A spásu si představuji tak, že se cítím klidně a v radosti. A bytostně tomu věřím, že ve tvorbě je spása. Také věřím víc a víc, jak je podstatné nenechávat si tvorbu jen pro sebe, proto už rok v Olomouci organizuji akci, kterou jsem nazval Projev se! A projev vše. Je tady prostor projevit svou tvorbu, ať už se jedná cokoliv - o impro, hudbu, básně, rap, vtipy, hraní na nástroje… A miluju tu pestrost, která se na každé událost rodí. Rodí jsem použil záměrně, protože je to opravdu takový počátek, početí, kdy často nevím, co si počít. Ale je krásné být při tom, když se poprvé začínající tvůrci odhodlají vyřknout před ostatními. Chce to obr-odvahu být na svém počátku.
Mám slovníček, do něhož si píšu svá slůvka. Nazývám ho Příchuť Má.slova. Jedním z nich je autenticitlivost. Zdá se mi, že právem jsem spojil dvě slova autenticitu a citlivost. Ti, co začínají žít sebe a otevírají se před světem, mi to zajisté jemně potvrdí:
Vnímal jsem, jak citlivé je býti sám …sebou.
Ta mezírka je tam záměrně. Jednou jsem slyšel u Aničky Hogenové, české filozofky a jak já s oblibou říkám babičky národa, že někteří opravdoví myslitelé se uchylují do ústraní. Nietzsche do hor, Heidegger a Anička na své chaty. A určitě by se našla řada dalších. Potřebujeme samotu a potřebujeme lidi. Zní to tak samozřejmě. Ale samozřejmost je největší skrytostí, že? Proč se mi zdá, že někdy je samota tak tíživá a jindy tak lahodně konejšivá?
Potřebuji to moje doma i mimo tvorbu. Jen tvořit nestačí, potřebuji poznávat svou rodinu, své kořeny, spontánně si osvojovat i to české a hledat v tom českém krásu. Já tu krásu začal hledat v Matce Češtině, v jejich kořenech. Je tam otištěna moudrost prožitků našich předků. Je tam otištěný jejich pohled na svět, který mi pomáhá porozumět. Například, slovo zdraví má původ “z (dobrého) dřeva/drava” to mi přijde nádherné. V angličtině (která má své krásy) je třeba slovo zdraví - health s původem k “celku” k “holos” - je to mnohem abstraktnější původ, univerzálnější. Český jazyk je plný příběhů, hmatatelných jako strom sám zakořeněný ve slovech. Ach ta jazyková pestrost! Zrcadlí nás lidi. Miluju pestrost (vý)tvorů. A pestrosti dosáhneme, když každý budeme vstupovat do toho svého nejvlastnějšího. Každý sám za sebe. Ale nemusíme na to být sami.
Jsme tady pro sebe.
Geniální Matka Čeština v této větě podržuje dva významy, které se stávají jedním (vyjádřením).
1. Jsme tu jeden pro druhého
2. Jsem tu sám pro sebe.
Máme tady sami sebe. Máme tady hvězdy, rostliny, zvířata a i tu umělou inteligenci. Vše je tu pro mě, ale nepatří to jenom mně. To je pro mě nejjednodušeji vyjádřené ve slově soupatření. Když vnímám, že to není Já a Oni, ale My, přestávám soupeřit, začínám soupatřit.
Jsme stromy v lese, hvězdy v souhvězdí, vlny v řece, lidmi v národu, ale i ovce ve stádu, lidmi v davu, vlci ve smečkách, ptáci v hejnu, ibišky v květináčích. Odděleni ve spojení. Co je záměrem tohoto oddělení ve spojení? Tohoto soupa-tření, které se neobejde bez tření?
Z Duny od Franka Herberta si odnáším pár vět:
“Rozumíš, vůdce je jednou částí toho, co odlišuje lid od davu. Udržuje úroveň individualit. Příliš málo individualit a z lidu se opět stane dav.” Stilgar (str. 350)
Hans Zimmer složil hudbu k filmu DUNA. Jednu skladbu pojmenoval Beginnings Are Such Delicate Times - je nádherná. Dovolil jsem si ji přiložit a také její název přeložit:
Přeloženo doslova: Začátky jsou tak křehké časy.
Přeloženo volněji: Počátky jsou chvíle nesmírné křehkosti.
Přeloženo adamovsky: Počátky jsou chvíle plné autenticitlivosti.
TyMyJá-nové počátky
Ty tvoř sebe,
Já tvořím sebe
a potkáme se ve svých středech,
v našem MY.
A já si moc přeji, abych byl součástí českého lidu a ne českého davu.
V těchto pár odstavcích jsem chtěl s vámi sdílet, co pro mě znamená domov, identita a tvořivost. Uvědomuji si, že domov není jen místo, ale pocit zakořenění, propojení a autenticity. Skrze jazyk, tvorbu a sdílení hledám odpovědi na to, kdo jsem a kam patřím. Tvořivost vnímám jako cestu k porozumění sobě i světu – jako zdroj klidu i radosti. Přijímám svou individualitu, ale také vytvářím komunitky, kde si jsme oporou. Věřím, že právě v soupatření, které spojuje bez boje, se skrývá skutečná síla. Ať už kráčím sám nebo společně s ostatními, vždy můžu tvořit nové počátky – plné jemnosti, citlivosti a naděje.
Vybarvujme tedy naše chodníkové zašedlosti, rozpestřujme se, obsázejme naše zahrádky pestrobarevnými bylinkami. Buďme tady pro sebe, abychom se necítili sami v naší autenticitlivosti, povzbuzujme se, nacházejme si vlastní cesty k naším domůvkům a domovům, vracejme se ke kořenům (i těm slovním), k rodině, k sobě.
Kdy jindy než teď?
Přeji nám TyMyJá nové počátky, Adam
Adam Kolář:
Jsem básník z Olomouce, který se živí jako slovní návrhář.
Odívám lidi, projekty a myšlenky do slov, slovem, které spojuje.
Moje řemeslo je slovo, řemeslovo.
Do toho rozvíjím své dva projekty:
- www.jemitojemno.cz - agentura slova, kde hledám různé tvůrce (keramika, kov, papír, textil, tkáň), kde spojujeme naše řemesla.
- Projev se a vše! (@proje_vse), kde vytvářím společně s básnířkou Poli prostor pro nejen začínající tvůrce.
Olomouc je
Pro mě jsi, Olomouci, ženou. Královnou.
Chci ti vyjádřit lásku...
... ale nespisovně.
Nechci se obrnit,
ani opražit,
chci se oolomoučtit,
protože to není žádná ostrava.
Tebou se chci obklopit a nechat se obklápět v tvých zákoutích,
pět a nedospět,
miluju tě, jaká jsi,
co odhaluješ za krásy, štědře, nenecháváš si je jen pro sebe.
A jak bys taky mohla?
Ututlat svou spanilost by bylo náročnější, než ji pustit ven, ven do světa.
Děkuji za zrcadlo.
A také děkuji, že zrovna tobě můžu vyjádřit lásku láskou,
naší mámou,
Češtinou,
a že to můžu udělat nespisovně,
neboť Láska nehledí na gramatiku, na úrovně vědomí a intelektu,
podstatné je, že cítím Doma,
jsem-li tu.
Holky ze Spořky vám přejí vše dobré do nového roku 🎉 Na další text se můžete těšit zase za 14 dní.